On-line poradna

Při žádné profesi neexistuje povinné testování na HIV. Samozřejmě profesím ve větším riziku je testování na HIV nabízeno, ale záleží na jejich rozhodnutí.

Pokud by se lékař poranil jehlou, tak je riziko miniaturní. A pokud by se během operace řízl o skalpel, tak už by riziko jeho nákazy bylo větší. Mohl by zvažovat nasazení postexpoziční profylaxe (PEP), a mohl by u Vás k objasnění rizika provést tzv. HIV rychlotest. V případě, že by test zareagoval, tak by Vám zřejmě doporučil (po probuzení z narkózy) standardní vyšetření na HIV. Samozřejmě pokud by se u Vás jednalo o čerstvou nákazu, tak ji žádný test neodhalí, přestože budete vysoce infekční. Pokud by lékař věděl, že HIV pozitivní jste, tak by volba PEP a případně dalších preventivních opatření záležela především na tom, zda máte nasazenu protivirovou terapii.

Pokud máte obavu o přenos HIV a jiných agens na sebe během takového zákroku, tak by operaci při závažnějším krvavém poranění přerušil a ošetřil se, případně by ji dokončil jeho kolega. To, zda by Vás o té příhodě informoval, by asi záleželo především na jeho odpovědnosti a vyhodnocení osobního rizika. Většina odborných společností v jiných zemích (například Británie) doporučuje HIV pozitivním operatérům okamžitě nasadit terapii a umožňuje jim pak pokračovat v jejich profesi včetně operací. U nás je zatím častý názor, že by tento lékař i po nasazení terapie měl přejít do ambulantní sféry v rámci svého oboru.

Samozřejmě otázkou zůstává i postup z hlediska jiných, třeba i závažnějších infekčních agens, jako je třeba infekční žloutenka typu C. Zatímco můžeme odhadnout, že počet HIV pozitivních operatérů nebude v ČR určitě přesahovat počet prstů na jedné ruce, tak u žloutenky typu C nemáme moc představu o její četnosti v běžné populaci.