Legislativa v praxi
Základní legislativní rámec
DISKRIMINACE
Pod pojmem diskriminace se rozumí znevýhodnění jedné osoby v porovnání s jinou osobou ve srovnatelné situaci, které je založeno na nepřípustném důvodu. Diskriminace je zakázána.
DISKRIMINACE ZE ZDRAVOTNÍCH DŮVODŮ
Mezi nepřípustné diskriminační důvody se řadí i zdravotní postižení, resp. nepříznivý zdravotní stav. Existuje řada soudních rozhodnutí, z nichž vyplývá, že zakázaná je i diskriminace osob s HIV/AIDS. To neznamená, že by např. zaměstnavatelé nemohli bránit ve výkonu určité práce osobám, které ji vzhledem k svému zdravotnímu stavu zcela zřejmě vykonávat nemohou. Zakázaná jsou však taková omezení, pro něž neexistuje žádný rozumný důvod a která do práv zdravotně postižených osob zasahují nepřiměřeně.
PŘIMĚŘENÁ OPATŘENÍ VE PROSPĚCH ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH
Kromě zákazu diskriminovat zdravotně postižené osoby zákon zaměstnavatelům ukládá povinnost svým aktivním jednáním napomáhat jejich zaměstnatelnosti. Je povinností zaměstnavatele přijmout přiměřená opatření s cílem umožnit zaměstnání zdravotně postižené osoby (např. provést úpravy pracoviště, zakoupit ochranné pomůcky, umožnit výkon práce z domova nebo ve flexibilní pracovní době apod.), leda že by takové opatření pro podnik zaměstnavatele představovalo nepřiměřenou zátěž.
ZÁKONNÁ OCHRANA ZAMĚSTNANCE
Zákoník práce obsahuje katalog práv zaměstnanců. Ta se týkají kromě jiného vzniku a skončení pracovního poměru, mzdových podmínek, pracovní doby, ochrany soukromí zaměstnance a dalších oblastí. V pracovním právu je zpravidla možno se od zákona odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance. Zaměstnavatel proto musí vždy zákonná práva zaměstnance dodržovat a zaměstnanec se těchto práv zpravidla nesmí vzdát. To platí pro všechny kategorie zaměstnanců, tedy i pro zaměstnance HIV pozitivní.
POSUZOVÁNÍ ZDRAVOTNÍ ZPŮSOBILOSTI K ZAMĚSTNÁNÍ
Podle zákoníku práce může každou práci vykonávat pouze osoba k této práci zdravotně způsobilá. Zdravotní způsobilost osoby se zjišťuje na lékařských prohlídkách zajišťovaných poskytovatelem pracovně-lékařských služeb, tj. závodním lékařem, s nímž má zaměstnavatel uzavřenou smlouvu. Jen v menšině případů může zdravotní způsobilost osoby posoudit praktický lékař zaměstnance. Zdravotní způsobilost se vždy posuzuje ve vztahu ke konkrétní pracovní pozici. V případě HIV pozitivní osoby se bere v úvahu případný negativní vliv práce na zdravotní stav zaměstnance, ale také případné riziko nákazy. O zdravotní způsobilosti lékař vystaví posudek, který obsahuje pouze údaj o zdravotní způsobilosti a nikoliv údaje o diagnóze pacienta, které jsou chráněny povinností mlčenlivosti.
Informace, jakým způsobem se může uchazeč o zaměstnání nebo zaměstnanec bránit proti odlišnému chování naleznete zde, případně tady a také tady.
