Léčba HIV
Chronické léčitelné onemocnění a neinfekčnost
Infekci HIV zatím neumíme vyléčit, ale můžeme ji účinně léčit, což znamená, že zabraňujeme rozvoji onemocnění a zkvalitňujeme život osobám žijícím s HIV. Infekce HIV se tak stává chronickým léčitelným onemocněním.
Léčba se zahajuje ihned po zjištění diagnózy, nečeká se na zhoršení klinického stavu nebo na změny v laboratorních hodnotách, jak tomu bylo dříve. Velkým pokrokem v léčbě je dosažení neinfekčnosti u úspěšně léčených pacientů.
Pokud se léky užívají ve formě tablet a pilulek, musí se užívat každodenně ve stejný čas, aby se předešlo vzniku rezistence, která znamená, že už nejsou léky více účinné. Dodržování přesného dávkování a pokynů lékaře označujeme pojmem adherence. Čím vyšší adherence, tím lepší výsledky.
Adherenci jednoznačně podporuje snížení počtu léků, které je zapotřebí užívat. V nekomplikovaných případech postačí k léčbě jedna tableta denně (tzv. STR – single-tablet regimen). S nižším počtem léků se zvyšuje uživatelský komfort a také se postupně redukují nežádoucí účinky léků. Některým pacientům je možné podávat léky ve formě injekce, která působí po období dvou měsíců.
Léčba jako prevence vede k neinfekčnosti
Hladina viru, který koluje v krvi, se nazývá virémie, a léky proti infekci HIV ji snižují. Hlavním cílem léčby je dosažení takové hladiny HIV kolujícího v krvi, která není zjistitelná laboratorními způsoby. Pokud se to podaří (a u většiny pacientů k tomu dochází) a osoba žijící s HIV má opakovaně doložitelné nedetekovatelné virové nálože a užívá antiretrovirotika, jak má, po dobu alespoň 6 měsíců, je pacient pro své okolí neinfekční. Hovoříme potom o U=U, čili undetectable (nezjistitelný) = untrasmittable (neinfekční).
To má obrovský pozitivní dopad na kvalitu života, protože odpadá strach z toho, že se infekce HIV přenese na některé ze sexuálních partnerů. Člověk s nezjistitelnou virovou náloží může mít nechráněný pohlavní styk se svým protějškem, aniž by ho jakkoli ohrozil. Sexuální partner přitom nemusí používat preexpoziční profylaxi. Osoby žijící s HIV tak mohou počít zdravé děti přirozenou cestou.
Přidanou hodnotou užívání léků tedy není pouze zlepšení zdravotního stavu osoby žijící s HIV, ale také snížení až zabránění přenosu infekce na jiné, což má význam z epidemiologického hlediska. Tento koncept se nazývá léčbě jako prevence a U=U je jeho vrcholem.
Od lékořice k injekci ve dvouměsíčních intervalech
Ze začátku byla léčba pouze symptomatická, tj. že sloužila ke zmírnění příznaků onemocnění, ale neřešila jeho podstatu. Dokonce se pacientům ke zmírnění projevů doporučovala lékořice, i když fungovala jako placebo.
První lék byl uveden do praxe roku 1987, v 90. letech se potom objevila vysoce účinná antiretrovirová terapie (HAART). Velké a časté dávky léků byly postupně nahrazeny STR (single-tablet regimen), kdy se užívá pouze jedna tableta jednou denně.
V současnosti je léčebným trendem injekční podání léků bez nutnosti užívat léky ústním podáním.
Arzenál léků pro léčbu infekce HIV
Cílem léčby je dostat infekci HIV pod kontrolu a dosáhnout tzv. nedetekovatelné (nezjistitelné) virové nálože, vizte výše. Léky proti infekci HIV se obecně nazývají antiretrovirotika, zkráceně ARV. Účinkují tak, že zabraňují množení viru na různých úrovních jeho vzniku (podle toho rozeznáváme několik skupin léků).
Abychom si přiblížili jednotlivé skupiny léků, je vhodné doplnit informace o způsobu, jakým se virus v těle množí. Nejprve se HIV naváže na povrch buňky, na které je molekula CD4 – ta se vyskytuje na buňkách imunitního systému (T-lymfocyty nebo makrofágy), který hraje důležitou roli v obranyschopnosti. Léky, které zabraňují tomuto vstupu, se nazývají inhibitory vstupu.
Uvnitř buňky změní virus svou strukturu. Využívají k tomu enzym reverzní transkriptáza, který dokáže přeložit informaci z RNA do DNA. Tomuto kroku zabraňují tvz. inhibitory reverzní transkriptázy. V další fázi množení se zabrání k začlenění genetické informace viru do buněčného jádra pomocí enzymu integrázy prostřednictví inhibitorů integrázy.
Dále dochází ke stavbě nové částice viru a jeho dozrávání, čemuž zabraňují léky ze skupiny proteázových inhibitorů. Posledním typem léků jsou inhibitiory fúze, které zabraňují proniknutí virové částice do cílové buňky.
Léky je nutné užívat dle pokynů lékaře, jinak hrozí, že dojde ke vzniku rezistence, čili odolnosti viru vůči některým skupinám léků. Proto se k léčbě využívá kombinace léků s různým mechanismem účinku.
Doporučené postupy pro odborníky s přehledem konkrétních léků na infekci HIV včetně vedlejších účinků najdeš zde.
Fenomenální úspěch Antonína Holého
V oblasti léčby zaznamenal mimořádný přínos objev českého vědce prof. Holého z Ústavu organické chemie, který vyvinul lék tenofovir, jež se užívá zároveň i pro léčbu virové hepatitidy B. Společně s emtricitabinem je součástí léku s obchodním názvem Truvada, který nalezl výrazné uplatnění také v prevenci infekce HIV ve formě PrEP i PEP.
Úspěšná léčba přináší neinfekčnost
Infekci HIV stále řadíme mezi nevyléčitelná onemocnění. Můžeme ji však účinně léčit, tzn. že se lidé žijící s HIV mohou dožít srovnatelného věku jako lidé bez infekce, pokud je jejich onemocnění odhaleno včas. Léčba se zahajuje ihned po zjištění diagnózy, v nekomplikovaných případech spočívá v užívání jedné tablety denně.
Úspěšně léčený pacient může dosáhnout takzvaně nezjistitelné (nedetekovatelné) virové nálože, což znamená, že množství HIV, které mu koluje v krvi, nezachytí ani nejmodernější přístroje.
Hovoříme potom o U=U, tedy undetectable=untransmittable, česky N=N tedy nezjistitelný=neinfekční.
Pokud je osoba žijící s HIV na opakovaně doložitelné nedetekovatelné virové náloži a užívá antiretrovirotika, jak má, po dobu alespoň 6 měsíců, je pro své okolí neinfekční. Mohou mít zdravé děti počaté přirozenou cestou a při sexuálním styku nemusí používat kondom a jejich partneři zároveň nemusí brát PrEP - preexpoziční profylaxi (preventivně podávané léky, které zabrání přenosu HIV infekce až v 99 %). Více se o léčbě dozvíš zde.
