Antidiskriminační zákon
Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen „antidiskriminační zákon“), ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí našeho právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace především ve věcech:
- práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání,
- přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti,
- pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,
- členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují,
- členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto veřejnoprávní korporace svým členům poskytují,
- sociálního zabezpečení,
- přiznání a poskytování sociálních výhod,
- přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování,
- přístupu ke vzdělání a jeho poskytování,
- přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.
Oblast úpravy se týká především:
- základní pojmy - co je diskriminace a co diskriminace není, pojem přímé a nepřímé diskriminace, pojem přiměřeného opatření, obtěžování, pokyn k diskriminaci, pronásledování, zajištění rovného zacházení
- přípustné formy rozdílného zacházení
- speciální úprava zásad rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků
- právní prostředky ochrany před diskriminací
Právo na rovné zacházení a na to, nebýt diskriminován
- Každá fyzická osoba má právo na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována (§ 1 odst. 3). Právo na rovné zacházení je právo nebýt diskriminován z důvodů, které uvádí antidiskriminační zákon (§ 2 odst. 1).
Co je diskriminace podle antidiskriminačního zákona?
Pojem diskriminace je rozdělen na:
- přímou diskriminaci - tou se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s určitou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.
- nepřímou diskriminaci se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů, které jsou uvedeny u přímé diskriminace, osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.
Další informace k pojmu diskriminace lze nalézt zde:
Prostředky právní ochrany
Žaloba u soudu dle antidiskriminačního zákona
Dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Více informací o možnosti podání žaloby a řešení situace je možné nalézt zde:
