Příběh dělníka
Karel – stavební dělník z Liberce
Karel pracoval jako dělník ve velké stavební firmě na severu Čech. Z důvodu pravidelné preventivní prohlídky navštívil závodního lékaře. Jedním z mnoha vyšetření mu byl v krvi zjištěn virus HIV.
Kolegové v partě, se kterou jezdil na montáže po republice, se na jedné z montážních pobytů od opilého Karla dozvěděli, že je HIV pozitivní a jemu náhle nastalo peklo. Stěžovali si hned druhý den stavbyvedoucímu, že s tak nebezpečně infekčním člověkem nechtějí být v blízkém kontaktu. Od té chvíle s Karlem nikdo nechtěl spát v jedné místnosti, jet v jednom autě, používat stejné umývárny, natož se ho při práci třeba mimoděk dotknout. Nic nepomohly informační letáky, které nechal zaměstnavatel ostatním dělníkům rozdat a ze kterých se měli dozvědět, že při běžném společenském kontaktu jim riziko přenosu v žádném případě nehrozí. Karel tuto novou situaci neunesl, zhroutil se a skončil v pracovní neschopnosti. Po několika dnech ho tato nenávistná reakce kolegů pramenící z naprosté neznalosti dohnala ke zbytečné, avšak dokonané sebevraždě. Zanechal po sobě manželku a děti.
Karlův bývalý zaměstnavatel poslal na písemný dotaz České společnosti AIDS pomoc, o.s. lakonické sdělení, že nemá žádné informace o tom, že by některý z jeho zaměstnanců spáchal sebevraždu v důsledku HIV infekce. Policie ČR, která případ vyšetřovala, se z etického hlediska nemůže ke kauze vyjadřovat.
Karel tedy zaplatil za diskriminaci tu největší cenu a co hůř, dnes jako by neexistoval.
