15. 10. 2015 Stigmatizace HIV pozitivních je všudypřítomná

O činnosti České společnosti AIDS pomoc, stoupajících počtech HIV pozitivních, o infikovaných matkách i dětech – i o tom je tento rozhovor.

Co bylo impulzem k založení České společnosti AIDS pomoc? Proč jste se rozhodli pomáhat zrovna lidem s HIV/AIDS?

Společnost AIDS pomoc (takový byl původní název) zakládali v prosinci roku 1989, tedy pár dní po revoluci, rodinní příslušníci, přátelé a známí prvních HIV pozitivních v tehdejším Československu. Motivem pro to byla snaha prakticky pomáhat při řešení každodenních komplikací, které infekce HIV ve svých začátcích – v osmdesátých letech – přinášela. HIV/AIDS proto, že to byli lidé, kterých se problém osobně dotýkal.

Jak se v průběhu let mění statistiky nakažených?

Společnost AIDS pomoc (takový byl původní název) zakládali v prosinci roku 1989, tedy pár dní po revoluci, rodinní příslušníci, přátelé a známí prvních HIV pozitivních v tehdejším Československu. Motivem pro to byla snaha prakticky pomáhat při řešení každodenních komplikací, které infekce HIV ve svých začátcích – v osmdesátých letech – přinášela. HIV/AIDS proto, že to byli lidé, kterých se problém osobně dotýkal.

Křivka nově infikovaných pořád strmě stoupá a to není dobrá zpráva. Mírný optimismus dovoluje snad jen křivka těch, u nichž se HIV infekce přehoupla do stádia AIDS. Ta totiž stoupá už jen velmi pozvolna. Je to díky stále účinnější léčbě. Případný velký optimismus je zde však třeba krotit konstatováním i druhé části pravdy, a tou je fakt, že léčba dobře účinkuje jen u včasně diagnostikovaných nových HIV pozitivních. Je tedy důležité, aby se o nákaze včas vědělo, a to zajistí test, provedený 2-3 měsíce po rizikovém chování.

Proč se podle vás nedaří počty HIV pozitivních snižovat?

Důvodů bude jistě více, já se zmíním o jednom z nich. Pryč jsou doby, kdy v kinech běžel film Philadelphia a široké masy lidí si pod pojmem „HIV pozitivní člověk“ představovaly obrázek relativně mladého člověka s tělem zdevastovaným infekcí a posetým lézemi, s šedou kůží, člověka upoutaného na lůžko. Toto už dnes není běžným obrázkem, pod kterým infekce probíhá, a opět je to díky účinné léčbě. Je to jednoznačně dobře – kvůli osobám, které již virus v krvi mají. Na druhou stranu to však trochu znesnadňuje preventivní činnost, či, přesněji řečeno, to vyžaduje změnu v přístupu k ní. Dnes již víme, že moc nefungují preventivní kampaně založené na probouzení ryze negativních emocí a zaměřujeme se při naší práci ve všech stupních preventivní činnosti na jiné cesty, jak u cílových skupin dosáhnout změny chování. Je to však běh na dlouhou trať a výsledky se dostaví opožděně.

Většina lidí si myslí, že se jich HIV netýká a je to převážně problém feťáků a gayů – co na to říkáte vy?

HIV je problém každého jednoho člověka na této planetě a dokud si to alespoň většina lidí nepřizná, nepochopí to, budou se před HIV točit zády a zavírat před ním oči, budou problém „házet“ na určité skupiny, mohou se organizace, jako je ČSAP, přetrhnout, a křivka nově infikovaných bude stále strmě stoupat vzhůru. Toto je o celospolečenské změně ve vnímání světa kolem nás a bohužel také zde platí, že jde o proces dlouhodobý a změny jsou vidět jen velmi pozvolna. Potěšitelné však jistě je, že se vnímání české společnosti posouvá příznivým směrem. Těžko bychom si před dvaceti lety mohli představit, že se v rámci ryze českého a v Praze již etablovaného festivalu sexuálních menšin bude veřejně diskutovat o možnosti zavedení lékové ochrany (tzv. pre-expoziční profylaxe) pro ty HIV negativní, kteří sice vědí, co je bezpečný sex, ale nedaří se jim důsledně používat kondom. Navíc festivalu, který bude zahajovat vousatá zpěvačka… Zkrátka, česká společnost se mění.

Jaká omezení do života nakažených virus HIV přináší? A co léčba?

Těch omezení je celá řada, já zmíním pouze nutnost pravidelného a doživotního užívání léků a absolvování lékařských kontrol. Ba ne, zmíním ještě třetí omezení, které je vlastně nejzásadnější. Je jím všudypřítomná stigmatizace HIV pozitivity a HIV pozitivních v nejrůznějších oblastech jejich života. A to je vlastně tím nejtvrdším omezením pro každého HIV pozitivního člověka.

Přenos viru je možný i z matky na dítě. Jsou takové případy známé i v České republice? Jak probíhá léčba dětí?

Těhotné ženy se v České republice ze zákona rutinně testují na HIV. Pokud se zjistí, že je budoucí maminka HIV pozitivní, umí dnes lékaři nasazením vhodné terapie docílit toho, že se riziko přenosu HIV infekce na dítě sníží asi o dvě třetiny, tedy asi na 3-5%. Žena může těhotenství po zjištění své HIV pozitivity pochopitelně také ukončit. Porod HIV pozitivní ženy probíhá zpravidla císařským řezem a HIV pozitivní matky by neměly své děti z důvodu možného přenosu HIV mateřským mlékem kojit. Po narození jsou děti HIV pozitivních matek sledovány lékaři AIDS center (specializovaná pracoviště, kde se léčí HIV pozitivní) a až v 18 měsících lze s jistotou říci, zda jsou či nejsou také HIV pozitivní. Pokud jsou, zůstávají v péči AIDS centra a jsou dále léčeny. V ČR se dosud narodilo jen několik málo dětí, v řádu jednotek, které jsou HIV pozitivní.

Čím konkrétně Česká společnost AIDS pomoc pacientům s HIV/AIDS pomáhá? Běží nějaké projekty?

Tady asi v první řadě zmíním pomoc s bořením mýtů a s tím související zvyšování informovanosti veřejnosti. Pokud si budou lidé v Česku myslet, že se mohou HIV nakazit z jídla připraveného HIV pozitivním kuchařem, bude se u nás lidem s HIV žít těžce.

Projektů běží celá řada – od bezplatného a anonymního testování pro širokou veřejnost, přes projekt azylového domu až třeba po preventivní besedy ve školách, veřejnou sbírku Červená stužka® či vydávání zpravodaje Pozitivně! Nedávno také skončil projekt, který se zabýval odstraňováním bariér při zaměstnávání HIV pozitivních.

Je nějaká možnost, jak se do vaší činnosti může zapojit i široká veřejnost?

Náš spolek vznikal na principech dobrovolnictví a dobrovolnická činnost v něm funguje dodnes. Stát se naším dobrovolníkem je tedy jedním z možných způsobů zapojení se. Stačí jen domluvit si úvodní schůzku s naším koordinátorem dobrovolníků. Dobrovolníkem se může stát v podstatě každý dospělý člověk s trochou přebytečného volného času, který je ochoten věnovat druhým. Další možností, zejména pro školní mládež, je zapojení se do naší celorepublikové veřejné sbírky Červená stužka®. Červená stužka obecně je symbolem solidarity a sympatie s HIV pozitivními lidmi a nemocnými AIDS a vyjadřuje také odhodlání k boji proti HIV a AIDS. Sbírka Červená stužka® funguje tak, že žáci a studenti škol, které se do sbírky zapojí, prodávají ve svém okolí odznáčky červené barvy ve tvaru stužky. Kromě škol se mohou zapojit i takové kolektivy jako např. kroužky, zájmové oddíly nebo organizace. Za tuto pomoc na oplátku poskytujeme za každých 250 prodaných stužek bezplatnou besedu o problematice HIV/AIDS s HIV pozitivním lektorem. V neposlední řadě existuje možnost pasivního zapojení se formou finanční či jiné podpory naší činnosti.

A na závěr: Vzpomenete si na nějaký příběh, o který byste se s námi mohl podělit?

Za těch 12 let, po kterých při České společnosti AIDS pomoc působím, mám příběhů celou řadu. Většina z nich je bohužel neveselá, a když už je mezi nimi i nějaký veselý, konec mají většinou smutný.

Na otázky odpovídal Tomáš Rieger, člen předsednictva spolku Česká společnost AIDS pomoc.

Zdroj: Studentpoint.cz