24. 2. 2018 Historické, myšlenkové a faktické dimenze v HIV pandemii

Shrnutí referátu, který přednesl Mgr. MUDr. Tomáš Hájek Dr. na 4. Sympoziu ke Světovému dni boje proti AIDS, které se konalo v Plzni ve dnech 9. a 10. listopadu 2017.

a) O dvojí teleologičnosti (účelnosti) HIV pandemie

Oproti příčině má kategorie účelu (respektive tzv. poslední příčiny, respektive teleologičnosti) daleko menší vážnost a prestiž. Ale na HIV pandemii se v široké veřejnosti natolik pohlíží optikou účelu (čili HIV pandemie tady není „náhodou“, ale má nějaký civilizační smysl), že i ve vědeckém textu na poli aplikované filosofii lze pojem účelu využít. První možná teleologičnost, respektive účelnost HIV pandemie spočívá v tom, že HIV pandemie je už se od svých časových počátků v osmdesátých letech 20. století nápadná svojí takřka prvoplánovou teleologičností, neboť HIV pandemie jako by byla „aktuálním a posledním“ článkem do stavebnice apokalyptiky, která od biblických kapitol o potopě světa či zániku Sodomy a Gomory tvoří neopominutelnou součást západního myšlení. Druhá teleologičnost se ale nese v duchu zcela protikladnému tomu prvnímu: HIV pandemie jako by byla „poslední kamínkem“ do stavebnice svobody. Tou rozumíme především uvolnění spirály kulturní evoluce od základů evoluce přírodní, jak vysvětluje například slavný etolog 20. století Conrad Lorenz. Kulturní evoluce již není ničím omezována a tak se může stupňovat až někam k radikální svobodě, ba dokonce za ní.

b) HIV pandemie nezpochybňuje možnost budoucnosti

Civilizační úspěchy v souboji s HIV pandemií ukazují, že její působení jako hnací síly kulturní evoluční spirály převažuje nad apokalyptikou. Základní výkladová teze, co se týče smyslu HIV pandemie, je ta, že HIV pandemie nezpochybňuje, neruší budoucnost, otevírá naopak některé verze budoucnosti, které by se jinak jevily jako obtížněji uskutečnitelné. Pro alternativy budoucnosti, které se v běžném pohledu mohou jevit jako nenaplnitelné, máme název utopie. Skutečně je tomu tak; HIV pandemie, která se zpočátku mohla jevit jako hrůzostrašné naplnění biblických proroctví[1], může být ve skutečnosti pákou k posunutí světa do oblastí, které byly dosud považovány za nepředstavitelné z hlediska hodnot, jako je například svoboda. Je ale jasné, že tyto posuny jdou za rámec tradičně chápané morality biblicko-renesančního humanismu[2]. Pro praktický příklad, kdy prevencí HIV pandemie vystupujeme z hranic tradičního pojetí humanismu a dotýkáme se možností utopií, nemusíme chodit daleko. Je jím diskutovaný profylaktický jev preexpoziční profylaxe antiretrovirotiky. Právě proto se může jevit jev preexpoziční profylaxe antiretrovirotiky i pro mnohé specialisty velmi nezvykle. Zapadá ale jednoznačně do filosofického konceptu, se kterým přišla Mezinárodní směrnice pro AIDS a lidská práva.[3]

c)HIV pandemie bude důležitým tématem pro myšlení budoucnosti

HIV pandemie je stejně tak epidemií infekční nemoci, snahou po její eradikaci, jako akcelerátorem a symbolem hluboké společenské změny. Vztahy mezi snahou o epidemiologickou eradikaci a hloubkou společenské změny se budou v čase proměňovat a zůstávají jednou z podstatných neznámých budoucnosti. HIV pandemie a její důsledky pro prevenci, jako je preexpoziční profylaxe antiretrovirotiky, budou významným podnětem pro opětovné promýšlení základních filosoficko-medicínských otázek, mezi které může naležet i podoba „osvobozené sexuality“, respektive vztahu sexuality a svobody. Určitě není na škodu na tomto místě zmínit pokus vynikajícího myslitele Herberta Marcuseho o transformaci sexuality v Eros[4], když právě ten je sjednocením sexuality, svobody a odpovědnosti. Zřejmě je ale nutno jít daleko za Marcuseho pokus, který učinil s využitím pojmového instrumentária zejména pozdních prací Sigmunda Freuda.

Mgr. MUDr. Tomáš Hájek Dr.
Poradce-dobrovolník při ČSAP

[1] Například viz:: „…co se týče států bývalého Sovětského svazu, prvé vážnější reakce na objevení se AIDS vyvolaly moralistické a kriminalizující úvahy, odpovídající sovětské pruderii ve vztahu ke sexu. Jako v řadě jiných států bylo onemocnění AIDS považováno za Boží trest za nemravný život a úmrtí na AIDS za požehnání, které zbavuje svět od deviantů. V roce 1997 skupina ruských absolventů lékařských škol prohlásila: Kategoricky odmítáme boj proti této „nové nemoci“ AIDS. Budeme se snažit potlačovat výzkum postupů k potlačení této „ušlechtilé“ nemoci. Jsme si jisti, že AIDS vyhubí všechny narkomany, homosexuály a prostitutky. Ať žije AIDS! Steinbrook R., Field M.G.“ Epidemie AIDS v roce 2004, sborník 13. Mezinárodního semináře AIDS, drogy a my“, Poděbrady 2004, str. 157

[2] Jako přihlášení se k hodnotám tradičního biblicko-renesančního humanismu lze číst i poselství Earvina „Magic“ Johnsona v jeho knize „Jak se vyhnout AIDS“ z roku 1991, kde říká: „Učte svoje děti poznat hodnotu abstinence. Lidé s HIV jsou také diskriminováni. Je to diskriminace, založená na nenávisti: spousta lidí, kteří by to měli vědět lépe, říká, že AIDS je něco, co si bezstarostní lidé sami způsobí.“

[3] Mezinárodní směrnice pro AIDS a lidská práva (v ČR vydal Státní zdravotní ústav a Národní program boje proti AIDS s předmluvou Jedličky J. a Stupky J.)obsahuje například tyto teze: „Trestní právo nebo předpisy v oblasti veřejného zdraví by neměly obsahovat konkrétní opatření proti úmyslnému nebo záměrnému šíření infekce HIV, na tyto výjimečné případy by se měly vztahovat obecné právní normy..- Mělo by být přehodnoceno trestní právo, které zakazuje některé druhy pohlavního styku (včetně např. cizoložství a pohlavního styku za úplatu) mezi plnoletými dospělými v soukromí s cílem prohlásit taková ustanovení za neplatná.

[4] Viz Marcuse H., Eros and Civilisation (a philosophical inquiry into Freud), Routledge 1998, Great Britain