18. 4. 2018 2. Evropské Fórum o chemsexu v Berlíně

Ve dnech 22. až 24. března 2018 se 242 účastníků ze 32 zemí podílelo na činnosti 2. Evropského Fóra o chemsexu, které se uskutečnilo v Berlíně. Chemsexem se označuje sexualizované užívání drog, tedy užití drog s primární motivací zlepšení sexuálního prožitku. Nejčastějšími užívanými drogami jsou metamfetamin, GBL/GHB a mephedron.

Hlavním cílem Fóra bylo navázat na předchozí setkání z roku 2016 v Londýně, představit projekty, které se problematikou zabývají, a identifikovat nejdůležitější témata chemsexu v evropském regionu. Z České republiky se zúčastnili tři muži a jedna žena, dva z nich zdravotničtí profesionálové a dva aktivisté (i pro ně se razí termín komunitní zdravotničtí pracovníci).

Den před vlastním Fórem se konalo ještě jednodenní tréninkové setkání, zaměřené hlouběji na poradenství, léčbu, harm reduction praktiky, ale bez české účasti.

Fórum zahájil jeden z hlavních organizátorů, Ben Collins. Požádal o minutu ticha za ty, kteří na následky chemsexu zemřeli.

Významnou prezentaci přednesl David Stuart z londýnského komunitního zdravotního centra 56,Dean Street, který představil model elektronického poradenství Chemsex care plan. Ten je dostupný v řadě evropských jazyků (http://www.davidstuart.org/care-plan). Poradenství je členěno podle primárního cíle, tedy zda jde o abstinenci, o dočasnou pauzu v užívání nebo jen o snížení rizik. Zdůraznil nezbytnou spolupráci mezi zdravotníky (a poskytovateli služeb), komunitou, ale i komunitou samotných uživatelů v rámci komunity.

Leon Knoops z holandské nadace Mainline se zaměřil na faktory, které přispívají k užívání chemsexu, zejména zmínil častou sociální izolaci, stigma spojené se sexuální orientací, sexem jako takovým (zejména jeho vnímáním ve spojení s rizikem HIV a ostatních chorob), s bareback sexem a narušením či ztrátou hodnotového systému. Zároveň ale mezi uživateli drog dochází ke stigmatizaci těch členů komunity, kteří drogy neužívají. Toto stigma zároveň vede k “neviditelnosti” a ukrývání komunity chemsexu, což činí obtížným předávání poselství o harm reduction praktikách. To navazuje na tradiční historickou uzavřenost gay sexuálních prostor, které byly vždy předmětem stigmatizace.

Mark Pakianathan z londýnského St Georges Hospital upozornil, že chemsex je spojen nejen s rizikovějším sexuálním chováním, ale i s častější konzumací alkoholu. Mezi jeho MSM pacienty (muži mající sex s muži), kteří byli vyšetřováni pro některou sexuálně přenosnou chorobu, jich pětina přiznala chemsex. K chemsexu se přiznalo také šest procent heterosexuálů. Průměrný uživatel chemsexu uvedl necelé čtyři partnery za poslední tři měsíce. Téměř dvě třetiny se při něm zúčastnili skupinového sexu. Mezi pacienty na chemsexu již převažují HIV negativní nad HIV pozitivními. Upozornil, že nabídka preexpoziční profylaxe často umožňuje identifikovat uživatele chemsexu. Ještě výraznější je tento trend u žádostí o poskytnutí postexpoziční profylaxe (čtvrtina žadatelů měla rizikový sex právě v důsledku užití chemsexu).

Více než polovina chemsex uživatelů měla obavu z poškození duševního zdraví, více než třetina se obávala problémů v zaměstnání a třetina zhoršení problémů v mezilidských vztazích. Součástí harm reduction praktik musí být nestigmatizující přístup, hodnocení abuzu alkoholu, včasná diagnostika a léčba sexuálně přenosných chorob včetně HCV infekce a nabídka PrEP.

Benjamin Hampel a Patrizia Kuenzlerová z curyšské Univerzitní nemocnice prezentovali švýcarský projekt “HCVree and Me” - elektronické poradenství zaměřené na snížení rizika reinfekce HCV infekce u HIV pozitivních mužů majících sex s muži. Autoři zdůraznili, že riziko HCV je v souvislosti s pozitivním serosortingem a užíváním chemsexu podceňováno a možnost behaviorálních intervencí není dostatečně využívána. Na druhou stranu je třeba vice využívat včasnou diagnostiku a moderní terapii HCV, která může snížit počet zdrojů nákazy. Většina švýcarských HIV pozitivních mužů majících sex s muži je nejméně jednou za rok vyšetřena i na přítomnost HCV.

Ben Collins v panelové diskusi shrnul, co o chemsexu víme, zejména psychosociální a psychosexuální faktory související s jeho užíváním. Zdůraznil opomíjení fenoménu sexuální kompulzivity, protože potřeba navazování nových sexuálních vztahů je individuální. Představil koncept porovnávající podobnost mezi individuální reakcí na chemsex a na vlastní HIV pozitivitu. Zdůraznil poskytování dostatečných a pravdivých informací jako základ pro další nabídku harm reduction praktik. Nejen nedostatek informací, ale i obava z následků někdy vedou k neposkytnutí pomoci a tragickým následkům. Dirk Sanders pak zařadil mezi rizikové faktory pro rozvoj chemsexu poruchy autistického spektra. Bernard Kelly upozornil na to, že ani současné egosyntonní prožívání sexuální orientace neznamená, že zcela vymizely stopy internalizované homofobie, kterým jsme byli vystaveni během dospívání. V poradenství je třeba rozvíjet a pracovat s nesexuálními emocemi. Míváme někdy tendenci hodnotit anonymní sex jako sex bez emocí, ale to není pravda.

Sdělení Chrise Warda a Rebeccy Evansové z Manchesterské univerzitní nadace se zaměřilo na události sexuálního násilí či nedostatečného souhlasu. Necelá pětina jejich respondentů uvedla takovou zkušenost. Zdůraznili nedostatečnou informovanost v komunitě a obavu z následků pro oznamovatele takového činu (stigma, snížená hodnověrnost po požití drog, projednávání oznamovatele pro užití ilegálních drog, obava z komunitního vyčlenění).

Viken Darakjian z Positive People Armenian Network NGO byl účastníkem panelu z východní Evropy a uvedl, že v Arménii ještě nedávno byl chemsex neznámým jevem. Ale pro tamní gaye je cesta do civilizovaných zemí prakticky jedinou možností gay emancipace v homofobní společnosti. Tam pak vyhledávají partnery hlavně přes mobilní sítě, což je nejjednodušší cesta seznámení. A tady je obvykle cesta k chemsexu otevřená. Navíc jim drogy pomáhají překonat vlastní zábrany související s internalizovanou homofobií. Také ostatní účastníci potvrdili, že mezi migranty je užívání chemsexu častější.

Další účastník panelu Andrii Chernyshev z Global Alliance představil studii hodnotící život sta ukrajinských gay respondentů, kteří měli zkušenost s chemsexem. Téměř polovina z nich měla zkušenost s předávkováním. Kombinace různých drog, alkoholu a ilegálních léků na podporu erekce byla téměř univerzální a většina účastníků neměla povědomost o bezpečném dávkování a možných interakcích.

Evgeny Pisemskiy uvedl, že doléčovací a rehabilitační programy pro uživatele drog v Rusku jsou zatíženy vysokým stupněm homofobie a proto nejsou pro gay uživatele drog dostupné.

Jan Großer z berlínského Schwulenberatung vyzval k větší mobilizaci komunity. V Německu není chemsex vnímán jako individuální problém jednotlivce, ale jako společenský, respektive komunitní fenomén. Komunita by měla přispívat k vytváření informační sítě i k dalšímu výzkumu. Byl kritický k současné drogové politice, která přináší více škod než užitku.

Zajímavou terapeutickou zkušenost přednesla organizace SPOT. Nabídla uživatelům chemsexu prostor pro společné setkávání a program diskuse nechala zcela na nich. Až když se skupina strukturovala a artikulovala své potřeby, tak do ní terapeuti na její žádost začali vstupovat.

V dánské studii zaznělo, že nejčastější věk uživatelů chemsexu je mezi 30-40 lety. Jen pět procent pak užívá drogy injekčně, ale čtvrtina osob přiznala sdílení “brčka” při sniffingu pervitinu.

Zajímavý okrajový příspěvek zazněl z Polska k aktuální epidemii žloutenky typu A u gay mužů. Přestože oficiální statistiky ECDC Polsko jako rizikové nezmiňují, tak během posledního roku údajně měli v jedné varšavské nemocnici 700 případů nových infekcí hepatitidy A, často v souvislosti s užitím chemsexu u gay mužů.

Poněkud problematické bylo zařazení do skupin uživatelů chemsexu pracovnic a pracovníků poskytujících komerční sexuální služby. Užívání drog je jistě u nich poměrně běžným jevem, ale snad s výjimkou několika osob typu Messaliny neslouží k prohloubení sexuálního prožitku, ale spíše k tomu, aby svou životní situaci vůbec zvládli, případně aby zvýšili produktivitu své práce.

Setkání pak společně uzavřeli Ben Collins a Bryan Texeira (dříve ECDC), když zdůraznili, že pokrok bývá dosahován evolučními malými krůčky, rozvojem služeb, jejich adaptací a multisektoriálním přístupem. Robert Fletcher z britské organizace Turning Point to komentoval: Udělat alespoň něco jako odpověď na fenomén chemsexu je lepší než nedělat vůbec nic.

Součástí Fóra bylo i několik představení Chemsex monology, které uměleckou formou zachytilo šest situací, které při chemsexu mohou nastat a s nimiž se uživatelé a jejich okolí vyrovnávají. Zajímavá byla třeba situace, kdy jeden z účastníků sex party zkolaboval, a oni byli konfrontováni se svými obavami spojenými s přivoláním pomoci. Další monolog se týkal pocitu vyčlenění gay aktivisty, který se snaží působit v prevenci, ale zároveň se kvůli svým proklamovaným (již méně vnitřně prožívaným) postojům vlastně ocitá mimo tuto komunitu.

MUDr. Ivo Procházka, CSc.
Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN Praha